Osobní stránky

Mariánská zjevení:

Mariánská zjevení jsou fenomén.

Zjevení Panny Marie - Fátima 1917

V portugalské Fátimě se Panna Marie zjevovala třem dětem od května do října 1917.

Virgem Peregrina

Virgem Peregrina, poutní obraz Panny Marie z Fátimy.

Od května do října 1917 líčili tři malí pasáčci, Lúcia dos Santos a její sestřenice Jacinta a bratranec Francisco Marto, zjevení Panny Marie v polích doliny Iria (Cova da Iria) u vísky Aljustrel nedaleko portugalského města Fatima. Tento zážitek se opakoval každého 13. dne v měsíci přibližně ve stejnou hodinu. Lúcia popisovala zjevení Panny Marie jako "jasnější než slunce, vyzařující paprsky světla jasnější a silnější než křišťálový pohár naplněný jiskřivou vodou, kterým pronikají palčivé sluneční paprsky." Podle Lúciiny zprávy svěřila Panna Maria dětem tři tajemství, známá jako tři fatimská tajemství.

Panna Maria žádala děti, aby se každý den modlily růženec. Opakovaně zdůrazňovala, že růženec je klíčem k osobnímu pokoji i světovému míru (v té době probíhala 1. světová válka).

V následujících měsících proudily do Fatimy a Aljustrel tisíce lidí, přitahovány zprávami o zjeveních a zázracích. 13. srpna 1917 přikázal okresní hejtman Arturo Santos, který se obával negativního politického vlivu událostí, děti zadržet a uvěznit ještě předtím, než mohly dorazit do doliny Iria. V srpnu se pak Panna Maria místo 13. dne v dolině Iria zjevila 19. srpna v blízkém Valinhos.

Při posledním zjevení 13. října 1917 se do doliny Iria vypravilo 70 tisíc lidí včetně novinářů a fotografů na základě tvrzení dětí, že toho dne se stane zázrak, aby všichni uvěřili. Hustě pršelo, ale nespočetné množství pozorovatelů zaznamenalo, že v poledne se mraky roztrhaly a odhalily slunce v podobě matného disku, rotujícího po obloze a zářícího nad celým okolím různými barvami světla. Poté se slunce oddělilo od oblohy a vrhlo se po klikaté dráze k zemi. Nakonec se vrátilo na své místo a lidé, kteří byli předtím promočení, byli zcela suší. Tato událost, která byla vidět ze vzdálenosti 40 kilometrů, je známá jako "sluneční zázrak".

Reportér Avelino de Almeida z listu O Século, napsal: "Před užaslými zraky davu lidí, jejichž vzezření bylo biblické, když stáli s nepokrytými hlavami a dychtivě hleděli k nebi, se slunce chvělo, provádělo náhlé neuvěřitelné pohyby v rozporu se všemi vesmírnými zákony - podle vyjádření většiny lidí 'tančilo'." Oční lékař dr. Domingos Pinto Coelho popsal pro list Ordem událost takto: "Slunce, v jedné chvíli obklopené šarlatovou září, vzápětí zahalené do žluté a nachové barvy, se zdálo nesmírně rychle rotovat, chvílemi jako by se uvolnilo z oblohy a blížilo se k zemi, vyzařujíc silný žár." Zvláštní zpravodaj pro vydání lisabonského deníku O Dia dne 17. října 1917 napsal: "...stříbrné slunce, zahalené do závoje bledého světla, se točilo a kroužilo mezi roztrhanými mraky. Světlo přecházelo do nádherné modré barvy, jako by procházelo barevnou vitráží okna v katedrále, a dopadalo na lidi, klečící s napřaženýma rukama, lidé plakali a modlili se s nepokrytými hlavami, přítomni zázraku, na který čekali. Vteřiny se zdály být hodinami, jak byly naplněné."

Vědci toho dne žádný pohyb nebo jiný neobvyklý úkaz vztahující se ke slunci nezaznamenali. Podle zpráv, které tehdy zaznamenali básník Afonso Lopes Vieira a učitelka Delfina Lopes se svými studenty a dalšími svědky ve městě Alburita, sluneční úkazy byly viditelné za vzdálenosti až čtyřiceti kilometrů. Tři malí pasáčci kromě popisu slunečních úkazů toho dne také vyprávěli o dalších viděních, včetně Ježíše, Panny Marie a svatého Josefa žehnajícího lidem. Benediktinský historik vědy bratr Stanley Jaki soudí, že domnělý pohyb slunce byla halucinace, způsobená atmosférickou inverzí (přestože stejný zážitek měli všichni přítomní v ohromném davu lidí, takže jde o velmi nepravěpodobné vysvětlení), ovšem to, že děti tuto událost předpověděly, byl skutečně zázrak.

Osobní stránky